Charakter člověk-1. díl

29. října 2012 v 15:07 | depojeblog |  Má vlastní literární tvorba
Zeměpis. Jedna z mála hodin, kdy moji spolužáci vydržejí sedět docela v klidu, neboť náš učitel na zeměpis je přísný. Nevím, proč a koho mi připomíná, přesto mám stále ten pocit. Pocit, kter se mi vkrádá do duše už od samého začátku vyučování s ním. Mám na mysli vyučování od osmé třídy.
Čtu si malý nápis, který někdo stihl napsat na novou lavici. ,,To bude mít učitel radost, až to zjistí!", pomyslím si s notnou dávkou ironie. Jenomže to by teď nemělo být předmětem mých zájmů, teď, když probíráme biosféru.
Můj nos cítí nějaký pach, ale já to ještě neregistruji. O přírodopisu jsme se učili, jak je to s čichem..., jé, zase ta škola! Tak už jsem vlasně konečně pocítla zápach, jako kdyby někde něco hořelo. Někde hoří! Je to moc silné na to, aby to byla jen baterie, která vloni Filipovi (mému ne příliš chytrému a ani oblíbenému spolužákovi) hořela.
Opravdu, panebože, co mám dělat? Chtěla jsem o tom psát, ale toto je skutečnost a já už možná nic nenapíši. Tedy, pokud uhořím. ,,Žádné předčasné závěry a už vůbec ne panikaření takhle zbytečně!", napomínám se v duchu. Zápach je ale silnější, proboha, musím s tím něco dělat! Úlekem se ani nedivím, že to ostatní necítí. Přihlašuji se. Máchám rukou co nejokatěji. ,,Pane učiteli!" Ale nikdo si mě nevšímá, všichni hledí upřeně do jednoho bodu kdesi na protější zdi. Až to vyvolává dojem, že jsou jen roboti, ne živí tvorové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dawn Muller Dawn Muller | Web | 29. října 2012 v 19:16 | Reagovat

Předčastné závěry :D Takhle bys přece nereagovala ve skutečnosti ;)Ale máš tam dost dobrá a výstižná slova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama