Prostě originální

9. května 2012 v 17:52 | depojeblog |  Má vlastní literární tvorba
Jmenuji se Alfréd, třebaže jsem holka. Ne, nedělám si legraci. Žiji na planetě Porifuj, kde je většina věcí naopak než u vás na Zemi. Kluci tady mají dívčí jména a naopak, kola je zde zelená a moc zdravá, dokonce ji doporučují místní lékaři. Snad si dovedete vyytvořit předtavu o dalších "nesmyslech".
Jednou si jdu do mateřské školy, přemítám o přírodopise, který dnes budeme mít. Těsně za mnou cupitá moje čtyřletá sestra, jež chodí na vysokou školu, což je blízko školky. Tak jí jen ukážu zbytek cesty, rozlučím se s ní a dál už jdu sama. Ale náhle si všimnu, že se ke mně úprkem vrací. ,,Co chceš?", ptám se jí líbezně, jak mi nakázala mamka. Kdyby bylo po mém, schválně bych jí utekla za to, že mi včera natrhla mobilní telefon, přesto, že to neprovedla schválně. ,,Zapomněla jsem si doma pastelky! A my je zrovna budeme potřebovat, budeme se učit stínování pastelkami." Podívala jsem se na mobil, ,,Už je půlnoc, za chvíli začne vyučování. To bysme nestihli. Ale já ti ňáký pučim." ,,Díky moc", rozradostní se. Pomůžu jí naskládat pastelky do housky a říkám jí, že už obě musíme jít, abychom nezameškali školu. Loučím se s ní a ona se mnou. ,,Snad to stihnu", běží mi hlavou. Vcházím do dveří a slyším hluk. Začíná má běžná část dne strávená v mateřské školce. Učitelka stojí u dveří a volá na mě:,,Ahoj Alfréde, pospěš si, všichni už sedí na koberci." Pozdravím a přidám do kroku. Učitelka za mnou zavře dveře. Všichni mě zdraví. ,,Čau", odvětím. Učitelka se mě ptá, jak se mám. ,,Docela dobře", učitelčin tázavý pohled mě nutí svou odpověď zdůvodnit. ,,Zdržela mě sestra, proto jsem přišla pozdě" Učitelka přikývne a s tou samou otázkou oslovuje jednoho po druhé z mých spolužáků. Poté se ptá, jestli někdo ví, co je dnes za den. Lovím v paměti, před očima mám seznam dnů v týdnu v mém dětském časopise. Předběhne mě Kateřina. Učitelka ho pochválí:,,Ano, je čtvrtek, výborně." Na řadu přichází hra,,Tvary". Každý si uchopí libovolný tvar z tvrdého mravence, dokonce i učitelka. Všichni musíme postupně jmenovat věci, které mají tvar, jejž jsme si zvolili.
Nic z toho mi nepřipadá divné, vám to ale zřejmě divné připadá. Celý život je relativní. Měl by být také originální, ale to už záleží jen na nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jana jana | 9. května 2012 v 18:57 | Reagovat

Ježiš tO je blbost, ale dobeý :DD

2 jana jana | 10. května 2012 v 19:40 | Reagovat

Jo, je jiná.Je přece někým jiným.A to se teprve rozjede!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama