Únor 2012

Jiná dimenze-3. část

3. února 2012 v 17:58 | depojeblog
Kolem nich se míhaly barvy, jako by procházeli duhou. Někteří žáci brečeli, někdo se smál a zbylí jen mlčeli a s napětím a nadějí čekali, co se bude dít dál. Mezi ty zbylé patřila i učitelka. Najednou barevný tunel zmizel a všichni tvrdě dopadli na podlahu. Ale kde to vlastně byli? Učitelka se rozhlédla a všimla si dýmu stoupajícího z podlahy za Laurou. Vyběhla tím směrem, chtěla Lauru strhnout do bezpečí, ale jakási neviditelná síla ji chytila a odmrštila asi kilometr daleko od původního místa. Laura se polekaně otočila za učitelkou a povšimla si kouře a vlastně i plamínků, ze kterých dým vytrvale stoupal. Rychle mrštila svou levou rukou do dýmu, ve snaze uhasit oheň, vyjekla však, jak jí oheň popálil prsty a část dlaně. ,,Áááááá, Andreo, Zuzano, pomóc!" Jenomže Andrea ani Zuzka u sebe neměly nic, co by mohlo uhasit oheň. Naštěstí Andrea uviděla malé jezírko s čistou vodou, cca dva metry od ní. Rozběhla se, brzy tam doběhla a namočila si obě ruce. Pak běžela zpátky. Mezitím Zuzka Lauru chlácholila:,,Neboj, Andrea je rychlá, koukej, už běží a má vodu, uhasí tě a ošetří ti tu ruku." ,,Já vim, díky, už aby to bylo!" Andrea tu už opravdu byla a začala na Lauřiny kalhoty lít vodu. Ohínek se v době, co byla u jezírka, rozrostl, už to byl oheň a tak bylo hašení obtížné, zvláště s tak málo vody. Zuzi tedy doběhla pro další. Nakonec Lauru uhasily, ale byly obě vyčerpané a udýchané. ,,Jo, ještě tu ruku", vydechla Zuzka. Vytáhla z kapsy papírový kapesník a doběhla ho namočit. Potom jí tím s pomocí Andrey obvázala ruku. ,,Bože, to pálí...OMG", postěžovala si Laura. Co vlastně mezitím dělali ostatní? Pozorovali záchranné akce a zkoumali, kam se poděla učitelka. Laura a Andrea se vydýchávali, pomyslili však na to, že když to tady neznají, může tady na ně číhat nějaké nebezpečí, tak není radno se tady dlouho a zbytečně zdržovat. Jak si to uvědomili, vstali a pohlédli na Lauru. Ta už se trochu vzpamatovala. ,,Půjdeme, navrhla Andrea. Odpověď zněla:,,Hmmmmmm." Tak tedy šli, Zuzana a Andrea se optávali Laury, co ruka a nohy. Ona odpovídala, že to ujde a že už ji ruka tolik nepálí, spíš svědí. ,,Hlavně si to nedrbej a nech si ten obvaz.", radila Zuzi. ,,Hm", pravila na to Laura. Už šli asi půl hodiny a krajina byla pořád skoro stejná. Vtom se ale těsně před nimi objevil velký stín. Zčistajasna, jako by se vynořil z roviny. Všichni se zastavili, Kvído s otevřenými ústy. ,,K.r..", zaklel Mirek.

Jiná dimenze-2. část

2. února 2012 v 14:56 | depojeblog
Začala se chvět podlaha. Skoro nikdo tomu nevěnoval pozornost. Chvění se stupňovalo, to už o něm každý věděl. Lukáš se zastavil s rukou těsně před Františčiným zadkem. Učitelka se zaposlouchala a vyjekla:,,Všichni ven, ze školy! Hlavně žádnou paniku!" Sama nevypadala, že by byla v klidu. Děti se vyhrnuly ze třídy, za nimi učitelka. Na chodbě bylo něco, co tam předtím nebylo-na podlaze byl velký mlžný otvor. Učitelka zavolala na žáky:,,Rychle do toho otvoru!" Všichni tam poslušně naskákali.
pokračování příště

Jiná dimenze

1. února 2012 v 18:48 Má vlastní literární tvorba
Kdesi v Praze na jedné základce, v osmé třídě, byla velká přestávka a všechno se odvíjelo jako obvykle. Lukáš plácal Fanču po zadku, ta před ním utíkala; Mirek se pral s Kvídem; Laura se učila na test z chemie; Andrea svačila atd. Jenomže najednou se začaly dít věci, které obvyklé nebyly.
pokračování příště

Vysvědčení

1. února 2012 v 18:04 | depojeblog |  Deník
Jaké jsem měla vysvědčení? Trojku z matematiky a zeměpisuPlačící, dvojku z fyziky a chemie a jinak samé jedničkyUsmívající se.